NOVINY HAVLÍČKOBRODSKA, duben 2005:
O pohádky na svatbě je zájem

Kliknout pro zvětšení

REGIONÁLNÍ PŘÍLOHA DNES, únor 2005:
Bába Chřipka chtěla v Harmonii rozdávat kašel, rýmu a angínu

Kliknout pro zvětšení

OSTRAVSKÉ NOVINY, červen 2003:
Ani nemocné děti nebyly ošizeny, k svátku jim popřála i zpěvačka

V rozjásané, tleskající a zpívající publikum se včera odpoledne proměnily desítky malých pacientů ostravské fakultní nemocnice.

Děti, které nemoc či úraz upoutal na lůžko, oslavily svůj mezinárodní svátek s jednodenním zpožděním, zato vsak s maňáskovým divadlem a zpěvačkou Ivetou Bartošovou. Ta divákům v pyžamech nejen zazpívala, ale také společně s nimi malovala na čisté bílé látkové panenky a neodmítla žádnou z nesčetných žádostí o autogram. Dostalo se i na děti zaměstnanců, které se na představení také přišly podívat.

"Bartošová sice nepatří k mým nejoblíbenějším, ale alespoň se zabavíme," těšila se na program třináctiletá Nikola Tarabová z Ostravy-Michálkovic, která od středy leží na dětské neuroloii. "Ve škole jsme o přestávce nafukovali balónky, přitom mi švihlo v krku a pak už jsem nemohla pohnout hlavou," vylíčila dívka s výztuží na krku situaci, která ji přivedla do nemocnice.

Divadelní soubor Úsměv Ludmily Frištenské, známou zpěvačku, dárky od sponzorů i látkové panenky, které zdarma ušili vězni v Ostravě-Heřmanicích, přivezlo nemocným dětem občanské sdružení Kiwanis. Na stejný den dopoledne sdružení zajistilo vystoupení Bartošové i látkové panenky také pro děti hospitalizované ve Frýdku-Místku.

"Jsme charitativní organizace, která působí už desítky let po celém světě, ale u nás funguje teprve krátce. Zatím se zaměřujeme především na pomoc dětem v nemocnicích," uvedla prezidentka moravskoslezského klubu Kiwanis Eva Pastušková. Podotkla, že díky pomoci heřmanických vězňů už letos rozdali nemocným dětem přes tisíc panenek.

DENÍK VYSOČINA, červen 2003:
Na rozpáleném náměstí se objevili dva sněhuláci

Chotěboř - V úterý se konalo na náměstí již druhé setkání veřejnosti s divadelní společností Ludmily Frištenské Úsměv.

První úspěšné setkání před půl rokem vyvolalo další a nyní budou následovat v tříměsíčních intervalech. Na pódiu mohli děti i dospělí vidět pohádku 0 veliké řepě, Muzikantskou pohádku, 0 slepičce a kohoutkovi, ale také Vánoční pohádku o dvou sněhulácích. Tu hrála se svou dcerou Ludmila Frištenská, zakladatelka, ředitelka a principálka divadelní společnosti v jedné osobě. Ve více než třiceti stupňových vedrech se oblékly do kostýmů sněhuláků a dalšími rekvizitami byly například sáňky nebo vánoční stromeček. "Před pěti lety jsem se vrátila po 30 letech zpět do rodné Chotěboře a založila divadlo. "Byla jsem sama a mým rádcem byly životopisné publikace o Tomášovi Baťovi" říká ředitelka společnosti Ludmila Frištenská, která pochází z rodiny zápasníka Gustava Frištenského, a se stejnou vervou jako se on pouštěl do zápasů, pustila se ona do divadelních představení určených hlavně a mateřským školám.

V současné době má kolem sebe kolektiv asi 25 lidí, spolehlivý tvůrčí tým a v repertoáru na čtyřicítku pohádek. "Znám psychologii mateřských škol, denní režim i celkovou problematiku, protože jsem byla učitelkou i ředitelkou mateřské školy. Mladé lidi, kteří tvoří moje herecké skupiny po celé republice, si vybírám podle toho, zda mají herecky talent," upřesnila a pokračovala: "Cesta k dnešnímu největšímu dětskému divadlu v republice byla taková, že jsem si vybírala a třídila lidi, někteří odcházeli a dnes mám s kolektivem pokrytou celou republiku. Skupiny fungují v mnoha městech a každá skupina má na starosti působení v šedesátikilometrovém okruhu od města. Na Vysočině je skupina ve Zdáře nad Sázavou a plánuji další vytvořit v Jihlavě."

Každý měsíc uvádí novou pohádku a za jediný měsíc je vidí děti ve tří až čtyřech stovkách mateřských škol. "Vše, co diváci viděli, je moje know-how. Vymyslela jsem písničky, texty, maňásky, ale dnes je v republice šest divadélek, která u mě začínala, odešla a nyní parazitují na mém repertoáru. Je smutné, že jsou tak slabí na duchu a nevymyslí si něco jiného. Nechala jsem si ošetřit smlouvu proti podobným tendencím od Iva Jahelky, který je velkým příznivcem Úsměvu," ukázala na černou stránku byznysu principálka. "Děláme věci pro televizi, pro rozhlas, namlouváme pohádky na kazety a CD, byli jsme i v neděl-ní školce s Dádou Patrasovou. Při vymyšlení pohádek mi pomáhá múza. Přijde myšlenka a z rukou začne kapat nápad na papír. Odezva ze školek je skvělá," dodala Frištenská.

Všechny pohádky jsou klasické a pro děti, ale herci je dokáží zahrát i pro dospělé, účastní se oslav narozenin a všude mají úspěch. "K dospělým jsme schopní přijet s pohádkou O slepičce a kohoutkovi a pomocí dvojsmyslů z nich udělat legraci i pro dospělé," dodala Frištenská.

Hana Nevolová

CESTA VYSOČINY, červen 2002:
Chotěbořské děti slavily

Mezinárodni den dětí oslavily děti z Chotěboře v několikadenním předstihu. Minuly víkend pro ně byl opravdovým svátkem, protože se jim nabízelo hned několik možností, jak strávit volný čas. V sobotu dopoledne se konal v MŠ Na Chmelnici tradiční karneval. Určen byl sice pro holky a kluky ze školky, ale seběhly se sem děti z celého sídliště. V neděli krátce po obědě směřovaly kroky malých i dospělých k hasičské zbrojnici, kde Junior DDM společně se členy SDH pořádaly "Dětský den". Program byl velkolepý, uzavřená silnice před zbrojnicí posloužila jako veliká tabule k dětským kresbám, okrajové prostranství lemovala vystavená záchranářská technika a upravený prostor bývalého rybníka Obecňák skýtal množství zábavných koutků, které krátce po 15. hodině vystřídaly ukázky záchranářské činnosti. Garáž pro hasičská vozidla posloužila jako provizorní divadelní sál pro pohádky Divadla Úsměv a rodiče mohli nerušeně poslouchat koncert skupiny Detto. "Měli jsme obavy z počasí," přiznal starosta SDH Luboš Vacek, "nakonec ale vše dobře dopadlo. Přišlo více jak dva tisíce návštěvníků a myslím, že každý z nich si našel zábavu podle svého gusta. Poděkování patří všem organizátorům a samozřejmé sponzorům, bez jejichž pomoci by slavnost nebyla taková, jaká byla.

(va)

ECHO, 2000:
Maňáskové "usmívání" Ludmily Frištenské...

Řekne-li se maňáskové divadlo, mnozí z nás patrně vzpomenou na dětství. V dospělosti jsou maňásci obvykle zapomenuti. Paní Ludmila Frištenská však nezapomněla. A nejen to, ona dokonce založila vlastní divadelní společnost Usměv.

A jak k tomu došlo? To už nám poví sama paní principálová.
Jsem původně učitelka. A tak mi neušlo, jak moc dětem, zvláště na prvním stupni chybí takové to aktivní hraní a zpívání. A tak když jsem se přestěhovala z Prahy na Vysočinu, sebrala jsem odvahu a místo marného hledání zaměstnání jsem si splnila svůj sen a začala hrát divadlo. Protože jsem začínala sama a potřebovala jsem hodně nadšených, poslušných, skromných a oddaných herců, byli pro mne nejlepší maňásci. A aby to byli herci opravdu podle mých představ, velcí a výrazní, vyrábím si je sama z plastikových lahví od Dobré vody.

A co divadelní hry, kdopak vám je píše?
Zjistila jsem, že je nejlepší, když má celý divadelní kus jednoho autora. A tak si vyberu nějakou hezkou pohádku a napíšu podle ní scénář. Potom složím muziku, vyberu nějaké písničky, které děti znají, a pustím se do šití divadelních kostýmů.

To jste na to všechno opravdu sama, paní Frištenská?
Zpočátku jsem to zvládala sama, jenže v mateřských školkách byl o pohádky velký zájem a já zjistila, že moje dvě ruce jsou přece jen málo. Našla jsem si spřízněné duše a k maňáskům tak přibylo několik živých herců a hereček. Dnes už Divadelní společnost Ludmily Frištenské nehraje jen na Vysočině, přináší radost a poučení dětem jinde. V poslední době máme svůj divadelní soubor i v Praze. Hrajeme pro malé i velké od dvou do sedmdesáti let. Jezdíme totiž nejen do školek, škol a. dětských domovů, ale třeba i do nemocnic a domovů důchodců. Hrajeme i venku, pod širým nebem a na různých oslavách či vernisážích.

Co takové maňáskové divadlo potřebuje k životu?
Samozřejmě hlavně diváky a pak už jen maličkost: Šapitó, kulisy a rekvizity, maňásky, živé herce a pro ně kostýmy a auta, do kterých se to dá všecko naložit... Je tolik krásných pohádek, že není problém nastudovat každý měsíc jednu novou. Brzy už jich budeme mít na repertoáru dvacet. A velmi důležitá je muzika. Vybírám záměrně takovou, jaká je v osnovách mateřských a základních škol - je moc důležité, aby si děti mohly většinu písniček zazpívat společně s maňásky. A protože jsou báječné publikum, dostanou pokaždé na konci pohádky od Kašpárka malou sladkou odměnu. A třeba na Vánoce pečeme doma s maminkou malé perníčky. Už jsme jich takhle napekly asi deset tisíc.

Rozhovor připravila Markéta Přibylová

DNES - Královehradecký kraj, Říjen 2000:
Herci rozesmáli malé pacienty

Hradec Králové - Málokdy se školákům stane, že mohou do divadla v pyžamech, avšak za malými pacienty Fakultní nemocnice v Hradci Králové včera přijelo loutkové divadlo s pohádkou O kohoutkovi a slepičce na dětskou kliniku.

"Taková změna v denním režimu je pro děti vynikající. Jsme rádi, že se děti smějí, alespoň zapomenou na svoje potíže. Podobných akcí by mohlo být více," řekla zdravotní sestra.

Divadelní představení začalo netradičně. "Tady Irinka má dnes sedmé narozeniny, tak jí všichni popřejeme a zatleskáme," řekla zdravotní sestra. Ukrajinská holčička se léčí v nemocnici několik let a personál ji miluje. Představení se zúčastnilo i několik rodičů a zdravotnický personál. Spolu s dětmi se zapojovali do hry a zpívali s herci. "V této nemocnici mě léčili a tohle představení je dárek za to, jak se tady o mě starali," řekla principálka loutkového divadla Úsměv z Chotěboře Ludmila Frištenská.

(zch)

NOVINY VYSOČINY, únor 2000:
Diváci si pochutnali na koblížkách

Chotěboř - V neděli dopoledne se sál základní umělecké školy zaplnil do posledního místečka. Více než stovka malých i velkých diváků se přišla podívat na maňáskové představení O koblížkovi, které pro ně sehrála divadelní společnost Úsměc Ludmily Frištenské. Děti si s nezbedným koblížkem nejen zazpívaly spoustu písniček, ale na závěr si také pochutnaly na opravdových domácích koblihách. Vystoupení mělo pro velký zájem odpolední reprízu. Úsměv hraje od nynějška v ZUŠ každou druhou neděli od 10 a od 14 hodin. Příště je na programu pohádka "O budulínkovi".

(tas)

DENÍK VYSOČINA, 1999:
Místo hraní se bývalá učitelka kurýruje

Havlíčkův Brod - Děti z mateřinky v Zahradnického ulici musely včera oželet divadelní pohádku O perníkové chaloupce, protože hlavní a zároveň jediná protagonistka Ludmila Frištenská z chotěbořské divadelní společnosti Úsměv se ještě po týdnu kurýrování z chřipky nezmátořila a tento týden pokračuje v léčení. Mateřinky, které musela minulý i tento týden odříct, ale o loutkové vystoupení nepřijdou. Jakmile se herečka "postaví na nohy", nasmlouvá ve školkách nové termíny, takže se děti mohou těšit.

(tas)