Máša a Medvěd

Babička a dědeček měli Mášenku, co jim s ničím nepomohla a nic neuměla. Jednou se Máša ztratila v lese, až ji našel medvěd Míša. Máša plakala a chtěla domů. Medvěd jí to slíbil, ale byl večer, ráno ji odvede. A že přespí u něj v chalupě. Medvěd sliboval, až se hory zelenaly. S Mášou došel až do chalupy. Zamknul a Mášu nepustil. Máša se musela naučit vařit, péct, uklízet. Plakala, plakala. A kde se vzala, tu se vzala, na Mášu v okně kouká liška. Liška Máše poradí, aby medvědovi upekla koláčky a ať je odnese babičce a dědečkovi a sama se schová do nůše. Medvěd je hloupý tak ať mu řekne, že se na něj bude koukat z nejvyššího smrku, aby koláčky neujídal. Medvěd vezme velkou nůši a jde. Chce si sednout, koláč sníst, ale Máša volá: „Já tě vidím medvědě“. Nakonec medvěd nůši nechá u chaloupky babičky a dědečka a utíká do lesa. Máša vyskočí a už nenechá babičku ani dědečka nic dělat.